Jako druhé téma, jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o zážitky s veřejnou dopravou. A že jich mám na rozdávání. Po městě tu jezdí „camión“, „makrobus“, „pretren“ a „tren ligero“. Všechno jsou to víceméně klasické autobusy (tren ligero je metro). Ehm… zas tak klasické teda nejsou (hlavně ty „camiones“), občas vypadají, že si zažili první světovou, zašlá barva, poloupadající nárazníky, dveře, které drží jen silou vůle. Nicméně to nejlepší přichází po nástupu. Nechci aby to vypadalo, že chudáky autobusy nějak haním, to vůbec ne, přece jen jsem za ně vděčná! Jen prostě mexický práh čistoty je trošku někde jinde, v porovnání s tím naším. Jedna kamarádka (Mexičanka) vždy tvrdí, že Mexičané musí prvně vyjet na cestu po Evropě, aby si uvědomili, v čem normálně žijí.
Zaskočí vás taktéž fakt, že řidič prodává každému cestujícímu lístek. Podotýkám, že se stále bavím o MHD! Šalinkarta nebo automat na lístky tu jsou naprosto nepochopitelné pojmy. Na druhou stranu, velké plus oproti dopravě v ČR, je cena. Za pouhých 6 peso (8,40kč) se dostanete, kam se vám zachce. Taxa je neomezená, tudíž můžete jet jak dvě zastávky (ehm „zastávky“, to je taky kapitola sama pro sebe), tak i hodinu. Výhodu tu mají studenti, lístek stojí pouhé 3 pesa (cca 4,20Kč), ale podmínkou je koupit si ho dopředu ve škole. No nekup to! Mnohdy se ale vůbec nevyplatí do narvaného busu vůbec nastupovat. Zácpy sou tak šílené, že je rychlejší, pohodlnější a snesitelnější jít pešky.
Abych se vrátila k těm zastávkám, tak ty tu, prosím pěkně, téměř neexistují. Jo, sem tam se tu klasická budka, jakožto zastávka, objeví, ale to ještě neznamená, že řidič musí zastavit. Pravidlo zní, kdo zvedne ruku, jede, neboli, kde se ti zamane, tam si stoupni, zamávej a řidič ti zastaví. Největší šanci máte na křižovatce! No, ale i tak se stane, že máváte jak diví na zastávce!! a bus si to šine dál. O jízdních řádech platí to samé v bledě modrém – nejsou. Když už jste na palubě, tak si musíte dávat pořádného majzla na způsob jízdy „brzda plyn“ a „kdo se dřív vecpe do vedlejšího pruhu“. No prostě horská dráha hadra. Jo a chodec nemá zásadně přednost před autobusem! A přechod taktéž není žádná překážka k zastavení.
Abych nezapomněla, autobusy neslouží jen jako přepravní prostředky. Občas nastoupí pouliční prodejci a snaží se udat, co se dá, rajčata, žvýkačky, nebo i stěrače na auto. Když máte opravdu velké štěstí, nastoupí místní „umělci“ a začnou hrát na kytaru, na harmoniku, zpívat a recitovat. A po představení samozřejmě očekávají zpětnou reakci v podobě nějakého toho pesa.
Taky si tu vůbec nemusíte lámat hlavu s tím, který autobus je ten správný. Prostě si některý zastavíte, zeptáte se, kam zhruba jede a buď nastoupíte nebo ne. Jednou jsem jela na party. Neměla jsem sebemenší ponětí, kde se koná. Jediné, co jsem znala, byla adresa. Tak jsem se zeptala řidiče, jestli tu ulici zná a jestli by mi mohl říct, kdy vystoupit. Ale jistěže blondýnko, to je naprostá samozřejmost, v klidu si sedni a já na tebe pak zakřičím.
Zajímavý je také způsob hledání volného místa k sezení. Lidé si tu rádi sedají na sedadla blíž k uličce. Když už jsou všechno obsazena a najdou se i jiní, co by se rádi posadili, musí obtížně překračovat ty “uličkové“ a soukat se přes ně k oknu. Proč by se přece „uličkoví“ obtěžovali a přesedali si, nebo se nedej bože zvedli, aby vám umožnili si sednout. Pohodlí nade vše. Jakmile se však posadí, nezapomenou velice uctivě svému sousedovi poděkovat za „umožnění si“ sednout, načež je jim za jejich poděkování přitakáno vřelým úsměvem. Lidé tu slovy „děkuji“, „prosím“, „rádo se stalo“ opravdu nešetří.
Za zmínku stojí i způsob vystupování. Tím, že neexistují zastávky, musíte jednoduše dát znamení k zastavení, zmáčknout červený čudlík, který zazvoní přes celý autobus a záleží na náladě řidiče, jestli se znamením bude řídit. Jednou se mi stalo, že jsem ho zmáčkla a řidič místo zastavení přidal plyn. Tak jsem ho zmáčkla znovu a zase nic. Začala jsem být lehce nervózní, že přejíždím místo, kde jsem chtěla vystoupit a současně, že vůbec netuším, kam dále směřujeme. Mé nervozity si všiml jeden spolucestující a na celý autobus zakřičel „bajar“ (vystoupit). A řidič nic, tak se přidali ostatní a všichni křičeli „bajar“, „bajaar“, „bajaaar“. Až se tedy řidič uráčil, přibrzdil, já vyskočila a mohla jsem dalších deset minut pěšky cupitat po tmě v neznámé části města.
Další zajímavá příhoda se mi stala před pár dny. Byl to zrovna den, kdy začaly panamerické hry (Juegos Panamericanos 2011). Jedná se o klasickou olympiádu, která se koná jednou za 4 roky, jen s tím rozdílem, že se jí účastní pouze Američané, ať už z jižní či severní Ameriky. No a tentokrát mělo tu čest je organizovat zrovna Mexiko a zrovna Guadalajara, kde se nacházím. Ale zpátky k tomu, co se stalo. Jela jsem do jednoho nákupního centra cca 40 minut busem. Cesta tam proběhla celkem bez problémů, což se o té zpáteční říct nedá. Nejdřív jsem musela čekat víc jak tři čtvrtě hodiny, než přijel autobus, který jsem potřebovala. Ne, že by předtím „neprojel“ kolem, jen jednoduše nezastavil. (Slovo „neprojel“ taky není úplně nejvhodnější, jelikož byla taková zácpa, že auta více stála než byla v pohybu.) A řeknu vám, že to nebylo nic moc příjemného čekat u čtyřproudové silnice v 30 stupních.
Nakonec jsem se ale přece jen dočkala a během cesty zažila další příhodu. Bus se tak zaplnil, že bylo mnohdy lepší nastupovat zadem. To mě zlehka překvapilo. A oni pojedou zadarmo? Omyl! Po chvíli mi poklepala na rameno paní, co stála vedle mě a dala mi do ruky hrst drobných, ať je pošlu dál. Ahaa, tak přece jen nejedou bez placení. Princip spočívá v tom, že všichni, co nastoupí zezadu, vyberou peníze, které pak přes celý narvaný autobus pošlou k řidiči. Ten poděkuje a na oplátku jim přes celý autobus pošle lístky. Pak přijde další zastávka, někteří vystoupí, jiní nastoupí (opět zezadu) a celý proces se opakuje. Jednou dokonce nastoupil pouze jeden člověk a neměl drobné, tak poslal 20 pesos. A já tedy nejenže musela předat peníze dál, ale i dodat, že se jedná pouze o jeden lístek. A světe div se, za chvíli mi prošlo rukou jak zbytek jeho peněz, tak i jeho lístek. To je aspoň vstřícnost, laskavost, obětavost a poctivost. A z toho se dostanete v nepravou chvíli na nepravé místo a buď vás přepadnou, okradou, nebo v lepším případě podřežou. Trošku povrchní, nemyslíte?
