Spousta známých se mě ptá, jak hodnotím život v Mexiku. Otázka jasná a stručná.. no jo, ale s odpovědí to trošku vázne. Není vůbec snadné na ni odpovědět, ani nevím, kde bych začala. Spousta věcí je tu natolik rozdílných, a to k horšímu, a naopak se najde spousta věcí, při kterých si říkám, já tu asi zůstanu.
Ale abyste si udělali trošku obrázek, začneme s praktickými věcmi. Škola. Slovo dochvilnost je tu naprosté tabu, a tím nemyslím jen studenty, ale ani učitelům vůbec nedělá problém přijít o půl hodiny později s úsměvem na tváři. V hodinách si každý dělá, co se mu zachce. Když někdo dostane hlad, tak se jednoduše zvedne, jde si koupit něco k zakousnutí a bez problémů se dlábí před učitelem. Telefony jsou i v hodinách nezbytnou součástí, nejenže, když někdo volá, tak se klidně zvedne, jak student, tak učitel, a jde si hovor vyřídit, ale každý druhý Mexičan má svůj Blackberry (trošku ironie na to, jak pořád všichni nemají peníze) a používá ho místo poznámkového bloku. Blackberry je tedy nezbytnou pomůckou při referátu či jakékoliv prezentaci. O neustálém vypisování si na facebooku, se ani zmiňovat snad nemusím, to je naprostá samozřejmost.
A jaké jsou zásadní rozdíly, kterých si všimnete hned první den při návštěvě supermarketu? Sprchový gel tu téměř nenajdete, ale za to obyčejných mýdel tu mají narvané regály. A když jsem se ptala prodavačky po tekutém mýdle, tak na mě zírala, jak na přízrak. A na co ho slečno chcete? Snad na sprchování se, ne???!!!! V Evropě se neumýváme obyčejným mýdlem. To samé v bledě modrém platí pro tampony, co to je?? Nejsou!!!! Papírové kapesníčky se tu taky moc nevedou, na co taky, většina Mexičanů smrká do toaleťáku, který si nosí aj do hodin ve škole.
Jídlo… tvaroh, mák, kefír, obyčejný NESLAZENÝ bílý jogurt, ČOKOLÁDA.. to tu prosím neexistuje! Na druhou stranu tu dost převládá americký zvyk, tzv. six packy, všechno v menším provedení zabalené do balíčků po šesti, pivo, jogurty, sušenky, cokoliv..
U té čokolády se trošku zastavím, protože to bylo téměř to první, co jsem tu hledala. Pro Mexičany je čokoláda sušenka politá čokoládou, čokoládový koblížek (těch tu je mimochodem strááášně moc, různé tvary, příchutě a to vše za pár pesos). Jediné, co se tu trošku podobá čokoládě je Snickers nebo Ferrero Rocher a nebo malinkaté 20g čokoládové tyčinky. No, prostě katastrofa!!! Co mě taky dost překvapuje, je energetická hodnota, jak sladkých, tak slaných pochutin. Téměř na všech balíčcích je napsána nulová hodnota cholesterolu a obohacené o spoustu vitamínů a minerálů. Takže jedině tak si vysvětluju, jak je možné, že se tu každý druhý Mexičan neléčí na vysoký cholesterol, tlak a cukrovku.
Taky tu mají docela vtipné balení piv, slazených vod, olejů, no víceméně čehokoliv. Typické množství Coca-coly a vod vůbec je 210ml, 440ml, 600ml, 950 ml. Olej tu má třeba 675ml. Některá piva mají 365ml. No prostě jsou vtipní, to se jim musí nechat. Naopak, s jogurty netroškaří, ty se tu prodávají přímo po kilech.
V žádném supermarketu nesmí chybět lékárna s volným výběrem a dá se tu koupit téměř všechno. Jo, a když zaplatíte, tak si ve vozíku svůj nákup můžete odvést téměř až domů a je víceméně jedno, kde ho pak necháte, šak oni si ho najdou.
I když opustím nakupování, pořád mi zbývá spousta „rozdílných věcí“, o které se ráda podělím. Tak třeba, každé ráno, když se jdu sprchovat musím odpouštět vodu, dnes jsem čekala 9 minut než začala téct teplá, a to i tak se mnohdy nedá mluvit o teplé vodě. Záchody jsou tu kapitola sama pro sebe. To, že se papír háže do koše, místo do záchodové mísy, snad ani zmiňovat nemusím. Prý, aby se nezacpával záchod. No, to mi teda vysvětlete, proč ho máme každý týden dvakrát zacpaný. Pak, když se jdu nasnídat, tak si samozřejmě nesmím napustit vodu z kohoutku, na pitnou vodu máme speciální demižony. Varnou konvici tu taky neznají, takže voda se ohřívá jedině v hrnci, a to ještě musím mít štěstí, že vítr nezhasne plyn a já nemusím rozdělávat celý sporák, abych ho znovu zapálila. Nádobí se umývá ve studené vodě, jelikož na teplou by se přece muselo dlouhou čekat, a proto pro jistotu ani v kuchyni není udělaný přívod. Ale, má to tu i své pozitivní stránky, v kuchyni nejsem nikdy sama, občas mi dělá společnost ještěrka, cvrček, můra a v lepším případě šváb. No prostě, nenudím se tu, ale abych neunudila vás, tak pro dnes končím. Děkuji za pozornost a pokračování příště.
